Rozhovor s autorkou MichaellkaB

Prohlédla jsem si tvůj profil, na kterém září nejedno dílo. Jsi spíš autor, který upřednostňuje jeden žánr nebo zvládáš psát i jiné?

Jako člověk jsem hodně nestálá a přelétavá. U ničeho moc dlouho nevydržím. Žánry měním podle nálady a nápadu, takže se na mém profilu můžeš setkat s romancí, fantasy, ale také s fanfikcí na HP.

Někteří autoři než začnou psát, vytvoří si přesnou osnovu. Úplně vše do detailu. Patříš mezi ně? Pokud ne řekni čtenářům, jak to máš ty.

V tomhle ohledu jsem asi dost amatér. Osnovu si nevytvářím, a i kdybych to dělala, obávám se, že bych nebyla schopna ji dodržet. Většinou mám v hlavě vymyšlený děj, částečný směr, kterým se příběh bude ubírat a přibližný růst a vývoj postav. Spoustu věcí, která se v mým příbězích nakonec odehraje, neplánuji a kolikrát jsem jimi sama překvapená. U jednoho ze svých prvním příběhů jsem se radila s kamarádkou, když jsem si nebyla jistá nějakým zásadním krokem a tohle mi vlastně zůstalo dodnes. Čas od času jí prostě z ničeho nic napíšu, jestli si myslí, že se mi chce vraždit nebo mám být milosrdná. Jejím vysněným koncem je pád meteoritu, ale to bych nemohla udělat sama sobě, ani čtenářům.

Máš třeba i nějaké rituály? Něco co ti u psaní nesmí chybět?

Písničky. Jsem hlučná osoba, a pokud se zrovna snažím být alespoň trochu kreativní, je ticho můj úhlavní nepřítel. Pokud nápady stále nepřichází, otevřu si okno, sednu si na parapet a jen se dívám kolem sebe. Šálek kávy je pak už takový bonus, kterým nikdy nepohrdnu.

Jak dlouho píšeš? A kdy jsi zjistila, že by tě psaní mohlo bavit a tím mi vzniká další otázka, jak ses dostala sem na wattpad?

Psát jsem začala na střední a řekla bych, že to byla jedna velká shoda náhod. Jedna profesorka se rozhodla, že by mohlo být fajn, kdybychom v rámci jejího předmětu všechny napsaly nějaký příběh. Mohly jsme si vybrat mezi pohádkou pro děti a fantasy pro teenagery. Ačkoli pohádky ráda vyprávím, rozhodla jsem se pro fantasy. Kromě toho, že jsem napsala daleko víc, než jsem měla, si mě profesorka vybrala, abych to přečetla před třídou. Moc dobře si pamatuju, jak na mě všechny spolužačky zíraly. Hlavně pak ten hrdý pocit, když mi profesorka řekla, že by stálo za to to rozvinout a vydat. Tehdy jsem přišla na to, že mě to uklidňuje, odpoutám se od světa, a tak nějak si vyčistím přeplněnou hlavu. Píšu tedy od druhého ročníku, kdy jsem zjistila, že by to možná mohlo být pro mě to pravé, což už bude dobré čtyři roky.

Co se týče wattpadu, tak na ten jsem se dostala přes vzdálenou příbuznou.

Jak vlastně reagovalo tvoje okolí na to, že píšeš?

Ví to jen pár lidí a já doufám, že to tak prozatím i zůstane. Kamarádka je můj fanoušek, zvláště pak jedné mé série. A co se mé rodiny týká, tak ti znají můj styl psaní ze slohových prací, a právě z fantasy, které jsem psala na střední. Vždycky mě podporovali a přáli by mi, kdyby se mi nějaký příběh podařilo vydat.

Máš radši při psaní klid nebo ti nevadí hudba, hluk nebo jiné osoby?

Jak už jsem uvedla, ticho je můj nepřítel, takže pěkně sluchátka do uší a jdeme na to!

Všimla jsem si, že používáš er formu. Píše se ti lépe než ich forma nebo proč to tak máš?

Je to tak. Skutečně mi vyhovuje více. I co se čtení týče. Pohled z třetí osoby je pro mě ideální. Lépe se mi popisuje nejen okolí, jednotlivé situace, ale i postava jako taková.

Zajímal by mě tvůj názor na příběhy bez emocí. Je dobré, když autor vkládá své pocity a emoce do příběhu?

Tohle asi záleží na každém autorovi, jestli dovolí čtenáři nahlédnout nejen do jeho nápadů a myšlenek, ale také do jeho srdce. Jako čtenář si však příběh bez emocí nedokážu představit. Podle mě jsou emoce jakousi duší všech příběhů.

Nepřemýšlela jsi někdy spojit se s nějakým autorem a vytvořit společné dílo?

Přemýšlela, a dokonce jsem se to rozhodla uskutečnit. Navázala jsem celkem tři spolupráce přibližně před půl rokem. Jen jedna však stále pokračuje. Zatím si však píšeme jen pro sebe. Uvidíme, kdy se s příběhem rozhodneme vyrukovat. Každopádně jsem si to představovala jednodušší. Nedocházelo mi, že by mohlo dojít ke střetu dvou naprosto odlišných stylů psaní, k čemuž se pojí i to, že slečna dává přednost psaní v první osobě a já ve třetí. Když ale člověk chce a má po boku toho pravého kolegu, tak se dají všechny problémy vyřešit a může to fungovat.

Velká většina pisálků jsou introverti, kteří si zde vytvoří jakési své druhé já. Jaká jsi vlastně zde a jaká mimo WP?

Já jsem asi extrovert v těle introverta. Pokud mě čapnete za ruku a odtáhnete do společnosti, budu jako ryba ve vodě. Když to neuděláte, vystačím si s postelí, hudbou a dobrou knížkou. Každopádně jsem hodně ukecaná, často se směju a jsem hodně citlivá. Většinou jsem všude o deset minut dřív, abych náhodou nepřišla pozdě, málokdy někam chodím bez své kamarádky. Nejsem nijak zvlášť konfliktní, ačkoli naštvat mě bych vám nedoporučovala.

Stalo se ti někdy, že sis řekla konec. Končím se psaním? A navštívil i tebe někdy spisovatelský blok? Pokud ano jak jsi to řešila?

A kolikrát! Mám pocit, že končím téměř každý měsíc. Bohužel ani mně se spisovatelský blok nevyhnul. Momentálně se vracím k příběhu, kterým jsem nevydávala od prosince. Sekla jsem se a dál to nešlo. Nedalo se nic dělat. Po měsíci trápení jsem nechala příběh ležet tak, jak byl a teď jsem zpět. Odpočatá a plná nápadů.

Máš i jiné zájmy včetně psaní?

Tak kromě psaní, je to rozhodně kreslení a malování. Dále jsem taky vášnivý čtenář, když počasí a zdravotní stav dovolí, ráda si zaběhám, v těchto teplech spíše zaplavu. Neurazí mě, ale ani nákupy nebo výlet do nějakého muzea či túra za nějakou zajímavou památkou.

Příběh „Padlé hvězdy“. Pochopila jsem, že je to romance z prostředí slavných. Je inspirovaný nějakou skutečnou kapelou? Pokud ano jakou? A co bys nám o tomto příběhu řekla? Jak tě tento příběh napadl? A co nám povíš o hlavní hrdince Myrlene?

Přesně tak. Příběh není inspirovaný konkrétní kapelou, ačkoli kamarád je zvukař. Rád vypráví o svých zážitcích, navíc sám hraje a zpívá, takže odsud pravděpodobně nápad. Jelikož jsem ale chodila na střední, kde jsme každá dívka byla nějak umělecky zaměřena, setkala jsem se spoustou dívek nadaných na zpěv. Právě z nich jsem tak nějak vycházela při promýšlení charakterů hlavních ženských postav. Jak už si zmínila, příběh se odehrává ve světě slavných. Sleduje životy nejen právě Padlých hvězd, ale i jejich největších konkurentů. Právě setkání s nimi obrátí život naruby nejen Myrlene, ale i ostatním Padlým hvězdám. Co se Myrlene týká, tak je to příklad člověka, který vždy myslí nejprve na druhé. Nejdříve všichni ostatní, a pak až ona. Tak moc se snaží být zde pro všechny, až sama zapomíná žít.

Tvoje příběhy jsou dost dlouhé. Smekám. Musíš mít hodně nápadů. Kde bereš tolik inspirace?

Děkuju, popravdě obdivuji každého, kdo příběhy zvládá psát kratší. Mně vždycky strašně dlouho trvá, než tam nacpu vše, co chci. O nápady nouzi skutečně nemám. Občas mi spíše chybí ta pravá slova. Inspiraci čerpám z hudby, ze svého okolí, a především asi také sama ze sebe. Mám hodně bujnou fantazii, takže mi kolikrát stačí hodně málo.

Slyšela jsem, že si vytváříš covery. Přiznávám, jsou povedené. Jsi šikovná. Nepřemýšlela jsi, že bys ke psaní přidala i výrobu coverů?

Moje covery… Děkuju, jsem ráda, že se ti líbí. Jednu dobu jsem o tom skutečně uvažovala. Nedokážu si ale představit, jak bych to spolu se psaním, školou a prací zvládala. To už bych nejspíš nezvládla.

Co autoři zde na WP. Komunikuješ s někým? A komunikuješ i se svými čtenáři?

V kontaktu jsem s @MichaelaM1 od níž jsem si oblíbila příběh Naděje, dále také s @Anextra, jíž jsem poznala jako svou čtenářku a v neposlední řadě s @Terrys7, se které pracuji na zmíněné spolupráci. Mám několik čtenářů, kteří se mi pravidelně ozývají. Jsem ráda za každého, kdo se mi ozve. V poslední době jsem také aktivní na Instagramu, kde si s některými taky píšu, což je úžasný. Lepší zpětnou vazbu si člověk nemůže přát.

Čteš zde na WP díla nějakých autorů? A jaké žánry ráda čteš?

Jak už jsem zmínila, tak za poslední dobu mě zaujal zvláště příběh Naděje. Jinak jsem se dostala do období, kdy mi spíše vyhovují papírové knihy. Každopádně si ráda přečtu dobrou romanci, mým velkým oblíbencem je fantasy, ale nepohrdnu ani nějakým thrillerem.

A to mě přivádí na další otázku. Co papírové knihy? Máš nějaké oblíbené autory?

Tak tady mám jasné favority. J.K. Rowling, Jane Austenová a J.R.R. Tolkien.

Napsala jsi plno příběhů a je škoda zmínit jen jeden. Doporučila bys nám nějaký ze svých příběhů a prozradíš nám o něm něco?

Vlčí zátoka je mé první dokončené fantasy, na nějž jsem hrdá. Jedná se o příběh Amber, jež se půl roku před svou plnoletostí stává sirotkem. Jediný její příbuzní žijí na míle daleko od jejího rodného města. Dívka, která je zvyklá na ruch velkoměsta se tak ocitá obklopena lesy, z nichž není úniku. Již při příjezdu má pocit, že tohle je konec. Že odsud se nikdy nedostane živá. Vlčí zátoku provází spousta mýtů, jejíchž součástí je nejen rodina hlavní hrdinky, ale také Stevensovi, od nichž by se podle svých příbuzných měla držet dál. Kvůli školnímu projektu pátrá Amber nejen po minulosti své rodiny, ale i Stevensových. Jak brzy vychází najevo, jejich dějiny jsou provázané více, než si myslela.

Měla jsi někdy problém napsat nějakou scénu?

Stoprocentně. Nejvíce se mi to stává u té, na kterou se nejvíce čeká. Mám v hlavě přesný plán, ale ne, a ne to dostat do telefonu. A když se mi to konečně povede, bývám stejně zklamaná.

Všimla jsem si, že někteří autoři má WP kontaktovali své čtenáře s otázkou, zda by chtěli nějaké dílo knižně. Byli u toho kladné ohlasy a slečná svůj příběh na své náklady vytiskla a pak prodala mezi své čtenáře. Zajímalo by mě, co si o tom myslíš. Neudělala bys taky něco podobného s nějakým svým dílem (jakým)?

Je to krásná myšlenka, ale myslím si, že já to prozatím nechám tak, jak to je. Každopádně kdyby k tomu někdy skutečně došlo, čelila bych velkému dilema a pravděpodobně nechala své čtenáře hlasovat. Sice jsem pyšná na Vlčí zátoku, ale to jsem i na Dostatečně krásnou nebo Padlé hvězdy. Každý příběh má své mouchy, a také klady, takže bych se skutečně rozhodovala jen těžko.

Jak moc je pro tebe důležitý názor tvých čtenářů nebo přátel? Jsi typ autora, co se řídí vlastním rozumem a citem nebo dáš hodně na ně?

Názoru svých čtenářů si vážím. Rozhodně mi není ukradený. Na druhou stranu mám svůj rozum. Jsem dost paličatá, a když na to přijde, tvrdě si stojím za svým. Vždy mám důvod k tomu, co se v příběhu stane a umím si to obhájit. Myslím si, že snad nikdy jsem se neřídila přímo přáním čtenářům. Pokud se shodneme fajn, pokud ne, taky fajn.

Zúčastnila ses někdy nějakého wattpad srazu? Nebo chtěla bys?

Nikdy a dokud mi nepřišla jednou otázka, zda na jednom konkrétním budu, že by mě slečna ráda viděla, tak jsem o tom ani neuvažovala. Osobně mě to nijak zvlášť nelákalo, ale kdyby o to mí čtenáři měli zájem, tak proč ne.

Je něco, co bys vyloženě nemohla číst?

Trochu bojuju s příběhy psanými v první osobě. Pokud je ale příběh dobrý, většinou se s tím poperu. Co ale opravdu nezvládám, jsou příběhy, které jsou psány ve stylu šup sem šup tam. Takové ty extrémně urychlené sledy okolností nejsou nic pro mě, takže těm se snažím vyhýbat.

Co bys vzkázala svým čtenářům, autorům a začínajícím autorům?

Buďte sami sebou. Za všech okolností. Vím, že to někdy může být těžké, ale přetvářka nikdy není ta správná cesta. Pište a dělejte to, co vás baví. Ne to, co si ostatní myslí, že je pro vás to pravé. Vy jste autory svého příběhu. Také k sobě buďte ohleduplní. A teď nemyslím jen tady na wattpadu, ale v celém životě. Vše, co děláte, má dopad i na lidi kolem. V neposlední řadě nezapomínejte na to, že jste výjimeční, a právě v tom je vaše síla. Nikdo není vámi a nikdy ani nebude.