Rozhovor s autorkou karolynn_foy

 Díla, která si od autorky můžete přečíst:

Cesta k Nirváně

Střípky vesmíru

Carry On

Monody

Ta, která nedostala k irské lavici

Be Somebody

Rozhovor

Jaká jsi mimo wattpad?

To je těžký, protože mám asi tolik tváří, kolik mám nálad. Někdy jsem ten magor, co ti hyperaktivně pobíhá okolo, jindy zase zakřiklejší puťka, co se bojí všech kolem sebe (a občas i vlastního stínu).
Řekla bych, že někde mezi tím jsem něco blízkého typickému osmnáctiletému tvorovi: studentka, vášnivá čtenářka, tak trochu profesionální prokrastinátorka, trošičku gamerka (třeba u skyrimu ti s klidem prosedím celou noc a ani si to neuvědomím), milovnice koní a psů... nu, a snažím se i o post dobré kamarádky (přestože musím být často napřesdržku...) a dcery.
A dodatek: sedím u odpovídání na hovoru s kamarádkou. Mám vzkázat, že jsem Satan. Tak... asi tak?

Narazím na to, že jsi vášnivá čtenářka, Jsi velký knihomol a čteš pravidelně nebo jen když máš čas?

Jakože... jak kdy. Mám období, kdy čtu jednu knížku třeba sedm měsíců (zdravím Oba na konci zemřou, heh), ale potom přijdou dny, kdy spolknu celou sérii za pár dní. Musím zaklepat, zatím se mě drží druhé zmíněné rozpoložení, zatímco se prodírám Mechanickou princeznou... tak mi zbývá jen doufat, že to vydrží, nu.

Čteš více klasické papírové knížky nebo na wattpadu?

Nu... opět: jak kdy. Ale přistihla jsem se, že jsem přes jaro četla hlavně v mobilu (nejen z wattu, nýbrž i ze sítí jako tumblr nebo ao3, což jsou anglicky mluvící servery). Teď mi tu ale na stole leží kupička papírových skvostů, tak je mi jasné, co bude další.
Ale co se týče toho, co mám radši... definitivně papírové. té vůni nově otevřené knížky a pocitu papíru pod bříšky prstů se prostě nedokáže nic vyrovnat!

Máš na wattpadu nějaké oblíbence mezi díly nebo autory?

Na wattpadu mám oblíbenců vskutku hodně. Kdybych měla začít nejstarším pokladem, který znám dodnes, je Maska hraběnky (a Princezny) od ruby-reed (dříve verunka162). Před pár lety jsme se potkaly na jedné skupině a spřátelili se, takže od neznání se jsme u toho, že dneska jsem ten, co jí opravuje čárky před jako v Crown Academy. Potom bych ráda vypíchla dílko Dokonale perfektní od rachel_amber_xx, což je něco, co mi na wattu dřív hrozně chybělo. Bezchybné to není, ale má to svoje kouzlo. ^^ Poté mé další místečko v srdíčku zabírá Clara Castellanos aka AzreelBlack, tvůrkyně věcí jako Duhová síť, Nescora, Srdce z ledu nebo Hříšné město. Tuto dívčinu mám též tu čest znát a její styl psaní stojí zatraceně za to... a dále čtu dost ráda lidi jako PinkAlicorn (koukej zase vydávat, mladá dámo!), StrycekAndousek, adinstrauss, RunningHare, shxrui, také ještě autora VivianaStellata a spousta dalších, na které jsem stoprocentně zapomněla.

Všimla jsem si, že s autorkou Azreelblack máš ve spolupráci cover, tvoříte spolu i nějaké dílo? Máš nějaké zkušenosti s nějakou spoluprácí?

Netvoříme dílo, jen spolu jsme hodně v kontaktu a sem tam si pomáháme, ale především píšeme RPGčka. ^^ a se spoluprácemi... záleží, jak se to vezme – pokud myslíš to, že bych s někým napůl psala příběh... ne, na to nejsem rozhodně stavěná. Potřebuju mít svůj příběh pod palcem, mít nad ním plnou kontrolu. Spolupráce tím pádem leda v tom, že někomu třeba dělám korektora nebo betu...

Takže co bys odpověděla, kdyby tě někdo o spolupráci na příběhu požádal?

Napsala bych mu, že se omlouvám, ale že to skutečně není můj šálek kakaa - řekla bych mu to prostě tak, jak to bylo řečeno zde. Však už jsem pár nabídek dostala, ale pokaždé jsme oba dva došli k závěru, že to rozhodně nemá moc dobrou budoucnost...

U díla "Ta, která se nedostala k irské lavici" máš pojmenované kapitoly podle čeho určuješ/ vymýšlíš názvy pro jednotlivé kapitoly?

nu, tam šlo o to, že jsem prostě vypíchla nějakou pointu kapitoly a hodila si to tam. Jindy u kapitol většinou zůstávám u obyčejného "kapitola tolikátá a tolikátá", nijak už se s názvy nevymýšlím. Navíc mi to takhle přijde... snazší. Pokud to teda nejsou Střípky, kde má každá povídka jméno, ale to je jiná pohádka...

O čem dílo "Ta, která se nedostala k irské lavici" je, přibliž nám ho?

Ta, která se nedostala k irské lavici (dále radši jen Ta...) je dílem, které jsem sepsala loni uprostřed léta - rozbolavělá z příběhu jedné kobylky, co se mi dostala částečně pod ruku (s Asou z příběhu ji pojila jen dostihová kariéra, ze které, nutno říct, byla dost rozladěná a trvalo jí dlouho se uklidnit). Tehdy se mi bůhvíproč zrodila v hlavě Ta - ale když na to zpětně koukám a čtu to, je to plné laického přístupu, který ze mě sršel v tom zápalu vzteku, který mě chytal, kdykoli jsem inspiraci naživo viděla. Mám definitivně v plánu ho do budoucna přepsat a zachovat se už konečně o něco méně jako naštvaný idiot (a dost tomu pomáhá fakt, že kobylka už je teď v cajku a užívá si na pastvině s dalšími klisnami). Ale to zase odbíhám. Ta je o příběhu dívky, která není v příběhu vůbec důležitá, a klisny, Asy, závodního plnokrevníka, jehož příběh končí na jedné z prvních překážek VP - na Velkém Taxisu (následuje po něm irská lavice, proto tento název). Sleduje přístup, který někteří majitele dostiháků mají - netvrdím, že všichni, ale setkala jsem se s podobným přístupem, takže mi nikdo nemůže říct, že se tak nikdy nikde nezacházelo. A končí to, tak nějak očekávaně, smrtí kobylky. To jen aby někdo omylem nečekal happy end...

Všimla jsem si příběhu „Střípky vesmíru" povídky na sebe navazují nebo je to jen sbírka jednotlivých povídek?

Povídky jsou nikterak navazující, jde jenom o soubor toho, co se mi děje v hlavě. Náhodně psané jednohubky, slohovky, často prosté vypsání se z příliš silných pocitů, které nezvládnu udržet v hlavě. Taková pírka inspirace od Samandiriela, anděla inspirace...

Jak vznikl nápad na příběh „Střípky vesmíru"?

Docela obyčejně - touhou se vypsat. Nechtěla jsem na každý úryvek dělat speciální dílo, tak jsem si to udělala tímhle způsobem. tuším, že dříve jsem měla něco podobného, ale už si nepamatuji název, vím jen, že to po pár věcech zaniklo, protože jsem si přišla, že to nikoho nezajímá. Ruku na srdce, to ani teď, ale teď nasazuji politiku mámvpíčismu a nějak si říkám, že můj profil, tak si tam můžu mít, co chci.

Píšeš s hudbou nebo kolem tebe musí být ticho?

Píšu téměř vždycky s hudbou. většinou je to song, co si k dané kapitole vyberu a potom si ho pouštím na smyčce. Dost často to jsou smutný songy, ale potom taky klidně rázem přejdu například z truchlivé Lindsey Stirling na prudké Hollywood Undead. Jde to psaní od psaní, podle momentální nálady.

Máš nějaký talisman při psaní?

No, asi ani ne? Hudbu, kakao (ale to je spíš na podporu nervů). Občas v zimě píšu v oblíbené mikině, ale to v létě je zvyk velmi nepraktický.

Jaká byla reakce tvého okolí, když jsi jim řekla, že píšeš?

Jakože... píšu od šesti nebo sedmi. tehdy to byla fanfikce na mou oblíbenou knížku s koňmi. A rozhlašovala jsem své rodině, že budu velký spisovatel. Takže... pochybuju, že to někoho překvapilo.

Na svém kontě máš hodně děl, jak dlouho píšeš obecně a jak dlouho na wattpad?

Obecně píšu fakt nějak od konce první třídy, ale první seriózní nápady přicházely až kolem třinácti, čtrnácti. A ve čtrnácti to bylo i když jsem objevila wattpad - tenhle účet byl první a ten tvrdí, že to v září budou čtyři roky.

Vzniklo v období, kdy jsi ještě neznala wattpad nějaké dílo, které máš publikované na wattpadu?

Ne, bohužel se mi žádné nedochovalo (mimo těch prastarých na papírech, dkyž mi bylo tak osm)... ale nemyslím si, že bych to zveřejnila, mé nápady byly tehdy dost slabé... leda tak pro zasmání se tomu, jak byly mé hrdinky a hrdinové chodící klišé a já byla naivní dítě. Hezké vzpomínání.

Psala jsi už v období, kdy jsi neznala wattpad?

Jak už jsem říkala, ano. Od sedmi do čtrnácti je tam to plonkové období sedmi let, které jsem zaplňovala víceméně jenom čtením, psaním, kreslením a ježděním na koních. Takźe rozhodně, wattpad není důvod mého psaní, ale je to rozhodně fajn prostředek pro vyjádření se trochu veřejněji.

Kde získáváš inspiraci?

Na různých místech. z hudby, z filmů, z knih, ze zážitků, od mých přátel. Dost často mě inspirace políbí uprostřed noci, kdy ležím a zírám do tmy a náhle mám prostě hroznou potřebu psát (a přesně takhle končím ve tři ráno u stolu s notebookem)...

Snažíš se psát každý den nebo píšeš, jen když máš čas a náladu?

Snažím se každý den – a pokud se snažím v nočních hodinách, většinou to jde. jako třeba teď, je těsně před půlnocí a já se konečně začínám rozepisovat. mám ale samozřejmě dny, kdy nedokážu napsat ani tečku, ale zase na druhou stranu zažívám i období, kdy od rána do večera kmitám prsty po klávesnici a píšu a píšu a píšu.

Máš moc hezké covery, tvoříš si je sama?

Ano, většina je tvořena mnou, jen s tím k Monody mi vypomáhala Azreel. Tak nějak si to nedovedu představit - svěřit do ruky někoho jiného něco, jehož přesnou vizi znám jenom já sama. Sice moc obratná v grafice s momentálními omezenými schopnostmi (slabší laptop) nejsem, ale stejně - raději si ho udělám nějakým způsobem sama.

Tvoříš covery i někomu dalšímu?

Ne, většinou takové služby nenabízím, jelikož nejsem zrovna zběhlý grafik a nerada poslouchám v něčem, v čem se běžně mohu vyřádit, požadavky ostatních...

Je nějaký žánr, který ti nejde psát?

Horor. Neumím asi moc dobře budovat napětí skrze krátké věty, jelikož se bytostně ráda rozepisuju do dlouhých souvětí, které děsivost totálně zabíjejí. A dále bych asi neuměla psát něco, kde jde čistě o děj a nenese to žádnou myšlenku - vždycky se do toho snažím narvat aspoň maličké poučení, nějaké poselství, cokoli.

Co na psaní miluješ?

Pravděpodobně tu možnost úniku. Můžu se oprostit reality a přenést se do svého malého, soukromého světa, kam nikomu jinému není povolen vstup. Kde můžu být sama sebou a vydat ze sebe to, co mám na srdci. je to taková moje terapie, protože popravdě netuším, co bych bez psaní dělala – a právě proto ho tak zbožňuji. Můžu ze sebe vydat to nejlepší i nejhorší, profiltrovat se skrze příběhy svých postav – a to je neskutečně uspokojující pocit.

Jaké jsou tvoje sny?

Fjůůů... toho je hodně. jakože, na život jsem vystřídala tolik snů, že to ani nepočítám (jsem dost prchlivý člověk, ale to po minulých otázkách asi nebude moc velké překvapení). Chtěla jsem být delfínem, amazonkou, vlkodlakem – ale to jsou výplody dětství. tyhle sny si nechám pro vzpomínky... a pro psaní. a ty aktuální... mám malé sny. Vystudovat historii, naučit se konečně na kytaru. konečně dopsat knížku a snad ji i držet v rukou. Můj velký sen je se jednoho dne sebrat a procestovat Evropu. Ne nutně sama, pokud bych nabrala někoho s sebou, byla bych jen ráda. Ve výsledku se chci zakotvit někde na severu, Island, Irsko nebo Skotsko. Chci si najít spřízněnou duši – a je mi fuk, zda půjde o ženu, muže nebo kohokoli mezi těmito pojmy. Chci mít práci z domu, ideálně něco s psaním, mít časový plán takový, abych si o něm sama rozhodovala. Chci mít psa, pár koní, možná i ovečku (dobře, tady už možná trochu zavíjím do nepotřebných detailů. but who cares?). Chci být prostě šťastná a trochu žít. Nejenom pár desítek let bezduše pracovat a potom zemřít s tím, že jsem toho mohla udělat mnohem víc...

Co bys chtěla vzkázat tvým čtenářům a začínajícím autorům?

Ajaja. A zde najíždíme do takové té klasiky. Ale když já to myslím vážně... holt si to odpustit nemůžu. Aby se nevzdávali toho, co je baví, a jelikož je léto ještě mladé, tak ať si ho koukají pořádně užít. Ať do všeho, v čem vidí naději, dají snahu a jen zbytečně neprokrastinují (ehm... taková rada by se hodila i mě). A speciálně ke svým čtenářům: děkuju za podporu. Nepíšu možná výhradně s cílem se vám zalíbit, ale jsem neskutečně ráda, že tu jste a že snad i v budoucnu zůstanete...

Ahoj :)

máme tady další rozhovor, který je tentokrát s autorkou karolynn_foy, určitě se na ní podívejte 

a něco si přečtete z její dílny.

S pozdravem Patty :)