Naděje - Kapitola 3 Molly Rivers

Další kapitola příběhu, který napsala kamarádka Michaela Müllerová z wattpadu MichaelaM1.

Ráno jsem se probudila a Ráchel už tu nebyla. Nijak mi to nepřišlo zvláštní, protože ona tohle dělá v jednom kuse. Vstala jsem a namířila si to do kuchyně, kde jsem našla vzkaz

,,Promiň, že jsem odešla bez rozloučení. Volal mi Alex a chtěl si semnou o něčem promluvit. Jestli budeš chtít, stav se do kavárny, ale určitě máš jiné plány, když máš dnes volno. Zatím pá Rách ❤“

Odložila jsem vzkaz a šla jsem se podívat do lednice, „hm prázdná,“ řekla jsem si a vplula do koupelny. Svlékla jsem se a vešla do sprchového koutu. Pustila jsem na sebe teplou vodu a nechala ji téct po svém těle, vzala jsem do ruky sprchový gel a menší množství jsem následně nanesla na kůži.

Přejížděla jsem po svém nahém těle, až jsem se zarazila. Najednou jsem si všimla své paže. Sakra tohle neschovám. Mám na ni modřinu, která mi zůstala na památku od toho muže. Dotkla jsem se místa, které mi hrálo barvami, pořád, pořád cítím jeho dotek. Jak je to možné? Stála jsem pod tekoucí vodou a přemýšlela, proč to udělal! 

Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale ucítila jsem chladný závan, který mě vrátil zpátky do reality, vypnula jsem vodu, oblékla si župan a šla do pokoje podívat se, co si obleču.

Nemám moc velký výběr a tak jsem zvolila bílou blůzku, která bohužel nezakryje tu modřinu, ale přehodím přes sebe ještě lehký svetřík a k tomu všemu si vezmu džíny.

 

Hned jak jsem se oblékla a trochu upravila, vyrazila jsem do města. Moc ráda chodím do města.

Je tam menší náměstíčko a uprostřed se tyčí strom, který má přes 100let. Je chráněný, město u něj postavilo několik laviček a já tam ráda sedávám, čtu knížku nebo jen tak koukám na nebe i dnes jsem se rozhodla, že si tam půjdu sednout. Od mého skromného bydlení to není moc daleko. Vyjdu před dům na celkem slušně upravenou cestu, která slouží jak chodcům, tak i autům, ale auta tu nejezdí tak často. Kolem cesty se tyčí alej krásných třešní, prokládaná jabloněmi. Na jaře, když všechno začíná kvést a na podzim, kdy listy hrají barvami je tato cesta nádherná. I v tento letní den je to tu krásné. Ptáčci zpívají, svítí sluníčko a obloha je krásně modrá. Prostě a jednoduše nádhera. Pomalu kráčím alejí a poslouchám přírodu kolem sebe, jak žije. Žije si klidným životem skoro bez starostí. I já bych chtěla přestat myslet na starosti. Být opět ta Ema plná života a úsměvů, ale ten strach mě drží, tak pevně mě drží. V mé hlavě se mísilo plno myšlenek tolik myšlenek dohromady na jednom místě. V té chvíli jsem v ní měla galimatyáš. Byl tam strach i ON, ten muž z včerejšího obchoďáku. SAKRA, proč ho mám pořád v hlavě? Proč pořád cítím jeho dotek? Jsem dost zmatená. Takhle jsem nebyla zmatená ani, NE!

„Nemysli na to,“ řekla jsem si v duchu a vcházela jsem do města.

Hned jsem si to nasměrovala k lavičce, na kterou jsem si i následně sedla. Chvilku jsem pozorovala okolí a pak jsem si vytáhla knížku, která se jmenovala Šifra mistra Leonarda. I když jsem viděla film, neodolala a přečetla si i knižní předlohu. Kniha je celkem hrubá, ale je napsaná dost zajímavě, že se od ní čtenář nedokáže odtrhnout.

,,Ehm, Emo,“ ozval se dívčí hlas a já zvedla hlavu.

Nechápavě jsem na ni koukala, ,,ahoj, můžu s tebou mluvit,“ zeptala se Elli a přisedla si ke mně.

„Neměla by ses semnou bavit, co kdyby to viděl Ron?“ odsekla jsem ji a ona na mě koukala ublíženě.

Ano trochu mi to bylo líto, ale já se k ní ani ke všem ostatním neotočila zády. To oni se semnou přestali bavit.

,,J-já… vím, že je to divné a blbé, ale potřebuji tvoji pomoc,“ podívala jsem se na ni.

,,Moji pomoc? Takže něco chceš a proto jsi přišla. Tak to je pěkný když něco potřebujete to se semnou bavit budete?!“

,,Nemusíš být na mě tak hnusná,“ tvářila se naštvaně.

,,Nejsem hnusná, říkám jen pravdu,“ odsekla jsem.

,,Tady, ale nejde o mě,“ bránila se.

,,A o koho?“ zvědavě jsem se zeptala.

,,Jde o jednu moji studentku. Jmenuje se Molly Rivers a hodně rychle se ji zhoršil prospěch,“ podívala se utrápeně.

,,A co s tím mám já?“ zamračila jsem se na ni.

,,Všichni tady vědí, jak jsi pomohla Leovi a nejen jemu.“

,,Co po mě tedy chceš?“

,,Ona odmítá jakékoliv doučování z mé strany. Je drzá a taková ona nebývala. Vím, že prochází pubertou, ale i tak se mi to nezdá. Chtěla jsem tě poprosit, zda bys ji nedoučovala ty,“ podívala se na mě prosebně.

,,Když odmítá tebe, jak víš, že nebude i mě?“ podívala jsem se ji do očí.

,,Nevím, ale zkusit se musí vše. Prosím rozmysli si to.“

***

Oliver

Přijel jsem do města, kde jsem měl sraz se svým dobrým kamarádem Mattem. Vystoupil jsem a hned si ho všiml. 

,,Čau kámo,“ pozdravil jsem ho a podal mu ruku.

,,Nazdar, po dlouhé době se zase vidíme. Říkal jsi, že si potřebuješ promluvit. Tak jsem tady,“ ušklíbl se.

,,Pojď, sedneme si sem na zahrádku,“ ukázal jsem rukou na kavárnu a on přikývl hlavou.

Sedli jsme si tam a objednali si. Matt si dal pivo a já kafé.

„Tak spusť,“ řekl hned, jak nám donesli naši objednávku, „ublížil jsi někomu?“ vyšlo z jeho úst a já přikývl, „je to vážné?“ zeptal se. 

„Myslím, že ne,“ odpověděl jsem a napil se kávy.

„Co se teda stalo?“

„Měl jsem tam sraz s rodiči a nějak jsme se pohádali. Když jsem od nich odcházel, vrazila do mě. Hned se omluvila, ale já byl hodně nasranej a tak jsem ji drapl za ruku,“ zhluboka jsem se nadechl, „byl jsem na ni dost hnusnej. Říkala, že ji to bolí, ale mě to nezajímalo. Držel jsem ji dost pěvně a svůj stisk vždy o něco zesílil až pak když jsem viděl po její tváři téct slzy, tak jsem ji pustil,“ vyprávěl jsem mu celý incident.... 

„Omluvil ses ji?“ zeptal se.

„Ne! Když jsem ji pustil, rychle jsem odešel.“

„Tak ještě štěstí, že se ji nic vážného nestalo. Na ruce bude mít podlitinu, ale to nic není. Prosím tě, bereš,“ nestihl nic říct a já ho zastavil.

„Řekl jsem ti, co jsem potřeboval a dál se k tomu vracet nebudeme, ano?!“ zamračil jsem se na něj.

„Jak chceš!“ odsekl a napil se piva.

Po chvilce zase spustil a vyprávěl mi, jak se měl na dovolené na Malorce a já jen seděl a poslouchal. Snažil jsem se vnímat každé jeho slovo, ale moje hlava byla plná té dívky. Nemohl jsem na ni přestat myslet. Celou tu dobu jsem si přemítal pořád dokola, co se tam stalo a vždy jsem skončil u jejich očí plné slz. Nevím, jak ji mám dostat z hlavy, chlastem? Nebo nějakou děvkou? Ne! Řekl jsem si, že s děvkami končím a daří se mi to. Nehodlám na tom něco měnit.

„Posloucháš mě?“ zvýšil na mě hlas a já ho začal vnímat, „jasně, užil sis to tam,“ pokusil jsem se o úsměv... 

„Myslel jsi na ni, viď?“ podíval se na mě usměvavě.

„N-ne... j-já...“ ach jo, ,,ano myslel! Mám ji pořád před očima. Ty její oči. Nemůžu ji dostat z hlavy,“ odpověděl jsem popravdě.

„Pánové, dáte si ještě něco?“ ozval se hlas servírky.

„Rád bych tu zůstal a byl ve tvé společnosti, ale dnes toho mám moc,“ začal s ní koketovat Matt a ona byla celá rudá.

„Zaplatíme,“  řekl jsem a pousmál se.

Za pár minut jsme už vycházeli z kavárny a mé oči se zastavily u velkého stromu, kde stála postava, která mi byla povědomá. Prudce jsem zastavil.

„Hej brácho, co je?“ ozval se Matt.

„T-to je ona!“ vyšlo z mých úst.

„Ta holka z obchoďáku?“

„To je ona!“ nespustil jsem z ní oči. Pořád jsem na ni koukal. S někým se tam bavila. Slušelo jí to.

„Máš možnost se jí omluvit, brácho!“ položil svoji ruku na mé rameno.

„To není dobrý nápad. Má tam kamarádku," řekl jsem a udělal krok zpět.

***

Ema

„Dobře udělám to!“ tvářila jsem se neutrálně. 

„Děkuji, Emo, nevím, jak se ti odvděčím.“

„Nedělám to pro tebe, ale pro ni. Kde ji najdu? Nebo jak to chceš udělat?“ zeptala jsem se ji.

„To právě nevím, ale něco musíme vymyslet.“ podívala jsem se na ni.

„Jako spolu?“

„No,“ začala koktat.

„Víš co, nech to na mě, ale potřebuji o ni vědět víc,“ ona přikývla a začala se rozhlížet. Koukala jsem na ni a pochopila, co to dělá.

„Měla bych už jít,“ řekla Elli... 

„Já už půjdu taky,“ vzala jsem si knihu a namířila si to směr kavárna.

Jenže v půli cestě jsem se zarazila, t-to je ten chlap! I on si mě všiml. Byl tam s ním ještě jeden kluk. Stáli jsme tam a koukali jeden na druhého. Nevěděla jsem co dělat. Všimla jsem si, že jeho oči sklouzly na moji paži. Hned jsem si ji zakryla.

„Emo jdeš za mnou?“ promluvil na mě známý hlas mé kamarádky.

„Rách!“ vyjekla jsem a odvrátila pohled od toho muže.

„Emo, jsi v pořádku? Jsi dost bledá, ta ruka,“ podívala se na moji paži.

„Ráchel to je on,“ řekla jsem.

„Kdo??“ podívala se na mě nechápavě.

,,Ten chlap, to on mi udělal tu modřinu,“ naznačila jsem a ona se podívala.

„Tak já mu něco řeknu!“ řekla dost naštvaně.

„Ne! Prosím!“ prosila jsem a ona na mě koukala skepticky.

„No dobře, ale nelíbí se mi to! Neboj se! Půjdeme do kavárny!“ řekla a chytla mě za ruku, já ale ucukla, ,,neboj, jsem tu s tebou!“ řekla, ale i tak mám strach. Ráchel mě chytla za ruku a táhla kolem něj do kavárny. Celou dobu tam stál a nespustil ze mě oči. Ten pohled byl jiný než v tom obchodě.

Vešli jsme dovnitř a mě se trochu ulevilo sedla jsem si na své oblíbené místo, které se nacházelo v rohu u okna. Z tohoto místa jsem viděla ven a to se mi líbilo. Rách když věděla, že dojdu, dala tam vždy cedulku „reservé“. Je to od ní moc pěkné, že „chrání moje místo“ hlavu jsem sklopila a koukala do stolu, protože jsem cítila, jak se kouká.

„Donesla jsem ti koláček a kafe,“ promluvila na mě Rách a já k ní zvedla hlavu a usmála se, „už je to lepší?“ řekla a koukala směrem ven, kde ještě stáli ti dva cizinci.

„Budu v pořádku. Co chtěl vlastně Alex,“ pousmála jsem se na ni.

„Dobře, ale kdyby něco, víš, kde budu. Chtěl semnou probrat náš víkendový výlet. Ráda bych tu s tebou seděla, ale mám moc práce,“ řekla a odešla.

Seděla jsem tam sama a snažila se nemyslet na znovu setkání s tím mužem. Jenže mi to moc nešlo! Až mě z mého přemýšlení vytrhl mobil. Vytáhla jsem ho a podívala se, kdo mi píše.

          

Dobře zkusím, zda se bude dát něco udělat, řekla jsem si a mobil schovala zase do kapsy. Vypila jsem kafe, snědla koláček a řekla Rách, že si musím ještě něco zařídit a vyrazila jsem ven. Naštěstí ten muž už tam nebyl a já si oddychla. Podívala jsem se kolik je hodin a vyrazila jsem směr škola. V tuhle dobu by se ještě mělo vyučovat.

Vešla jsem do školy, která mi byla tak moc známá. I já jsem do téhle školy chodila. Vyšla jsem do druhého patra a našla třídu Elli, „hm, ještě chvilku a bude zvonit na přestávku.“ řekla jsem si a počkala až do zvonění. Hned jak zazvonilo, vyšlo ze třídy pár studentů.

Prodrala jsem se dovnitř.

„Emo?!“ řekla překvapeně Elli.

„Ahoj, omlouvám se, že tě tak přepadám, ale která je Molly?“ řekla jsem.

„Molly, prosím ty tu zůstaň,“ zastavila Elli jednu slečnu, „posaď se,“ dodala a ona se posadila, „chtěla  jsem s tebou ještě mluvit o tvém prospěchu. Zhoršila ses a mě by zajímalo, čím to je,“ zeptala se a já tam zatím jen tak stála.

„Prostě mi ta látka nejde,“ odsekla. 

„Tomu nevěřím,“ řekla ji.

„Věřte si, čemu chcete.“

„Lásko! Tady jsi! Pojď, jdeme,“ ozval se klučičí hlas ve dveřích. Všechny jsme se otočili tím směrem. 

„Už jdu, zlato. Nashle,“ řekla Molly, vstala a odcházela.

„Ještě jsme spolu neskončili,“ snažila se ji Elli zastavit.

„Myslím si, že jo,“ řekl ten kluk, vzal Molly za ruku a táhl ji pryč.

„Ach jo, nevím co dělat,“ řekla sklesle. 

„Omluv mě Elli. Něco zkusím,“ řekla jsem ji a opustila učebnu.

Přidala jsem do kroku, abych ty dva dohnala, „Molly počkej,“ řekla jsem.

„Co chcete,“ odsekl mi ten kluk.

„S tebou nemluvím. Takže nás laskavě nech osamotě,“ řekla jsem.

„Zlato, jen běž. Potkáme se u auta,“ řekla Molly.

Pak se otočila na mě a koukala se takovým tím pohrdavým pohledem. Je jasné, že tahle dívka je uvnitř jiná a navenek se tváří tvrdě, ,,co potřebujete?!“ odsekla.

„Jen jsem ti chtěla říct, že vím, jak se cítíš, ale tohle není řešení. Můžeš si sice myslet, že máš kopu přátel, ale uvnitř to cítíš jinak,“ pousmála jsem se na ni a udělala několik kroků k východu.

„Nechápu, o čem to mluvíte,“  řekla, ale pohled říkal opak.

„Jmenuji se Ema,“ usmála jsem se na ni a opustila budovu.

Zpátky domů jsem zase pozorovala tu krásnou alej, která lemuje cestu k mému skromnému bydlení. Když už jsem byla u dveří, vstoupila jsem dovnitř a hned za sebou zavřela. Sedla jsem si na gauč a moji hlavou se honilo plno myšlenek. Kdysi dávno jsem pomohla Leovi, který se z dětského domova a dostal se do špatné party. Měl plno problémů, ať už svoji vinou nebo ho do průšvihu dostal někdo jiný, ale teď je z Lea super kluk, který to v životě dotáhne daleko, a věřím, že i Molly se mi pomalu otevře.