Rozhovor s autorkou Anextra

Díla, která autorka napsala

2089

Do you see the stars?

 Rozhovor

1) Krátce se nám prosím představ. Jaká jsi, co ráda děláš?

No, takže jmenuju se Anežka, ale na Wattpadu vystupuju jako Anextra. Ráda píšu, čtu a zpívám. Myslím, že jsem milá a dosti přátelská, ráda poznávám nové lidi a díky wattpadu jsem jich už hodně poznala.

2) Studuješ nebo pracuješ? Popř co děláš nebo studuješ?

No, ještě pořád tvrdnu na základce, ale brzy se budu muset rozhodnout, co budu studovat dál. Ještě, ale pořád tak nějak nevím.

3) Jak ses dostala k wattpadu a k tomu začít psát příběhy a vydávat na wattpad?

Abych se přiznala tak jsem na Wattpad narazila úplně náhodou a strašně se mi líbila ta myšlenka něco psát a tak jsem napsala svoji první knížku „Crazy for dancing", která už díky bohu neexistuje, ale díky tomu jsem pak začala o několik měsíců později psát znova a myslím, že teď už jsou trochu kvalitnější.

4) Kde jsi wattpad našla, bylo to v nějaké fb skupině?

Em ne, když jsem se nudila a projížděla jsem obchod play.

5) Kolik lidí jsi na wattpadu poznala?

Když to nad tím tak uvažuju tak jich je asi deset, ale ve stálém kontaktu jsem jen s čtyřmi. Tak třeba MichaelkaB, MichaelaM1, JeanSnape a DreamerDerwi.

6) Jak dlouho jsi na wattpadu a liší se to od doby, kdy píšeš příběhy?

No, teď už to 17. března budou dva roky. Krom některých hodně blbých aktualizací, které mi přijdou zbytečné se Wattpad asi moc od dřívějška neliší. Myslím, že jsem krom hodiny češtiny, kde to bylo spíš z povinnosti než pro zábavu, nepsala vůbec, ale pak přišel wattpad a mě to tak nějak chytlo.

7) Kde hledáš inspiraci?

No, prvně jsem se inspirovala u Harryho Pottera a napsala jsem ff, ale můj druhý příběh...víš, že já vlastně ani nevím. Prostě jsem jednou přemýšlela co napsat a napadlo mě proč nenapsat dílo 2089? No a tak se zrodil nápad a z nápadu knížka.

8) Jsi jiná na wattpadu než v reálu?

Rozhodně ne, nemám ráda přetvářku, byla bych pokrytec, kdybych se chovala jinak na Wattu a jinak v realitě.

9) Co ti wattpad dal a vzal?

Wattpad mi dal rozhodně možnost rozvíjet mou lásku k psaní a taky mi dal přátele, ale nemyslím si, že mi něco vzal.

10) Věnuješ se jen psaní nebo tvoříš i jiným způsobem? (tvoříš, hraješ na hudební nástroj)

Krom psaní velice ráda zpívám, zpívám v takové „školní kapele".

11) Měla jsi někdy nějakou spolupráci na příběhu?

Jo, s mojí kamarádkou píšeme ff na One direction. Jmenuje se „I Think We Are In The Other House".

12) Kolik času ti zabere tvá tvorba na wattpadu?

No, kapitoly píšu většinou po částech, takže když se rozhodnu jít psát kapitolu tak nad tím občas strávím celý týden, ale ve skutečnosti tomu věnuju jen hodinu nebo dvě denně. Avšak co se týče mého druhého příběhu tak ten píšu po většinu času jen o hodinách češtiny, takže trvá patřičně déle napsat kapitolu.

13) Máš nějaké sourozence nebo jsi jedináček?

Jé já jich mám, mám staršího bráchu, starší sestru a mladšího bráchu.

14) Tvoří sourozenci nebo se také něčemu věnují?

No, v tom směru, kterým tvořím já, se nikdo z nich nepohybuje, ale moje sestra opravdu hezky kreslí.

15) Čteš také? Jaké žánry?

Hodně čtu sci-fi a fantasy, ale mám taky poslední dobou ráda něco jako „historický romány", ale to né moc často.

16) Máš při čtení raději tištěné knížky nebo čteš na wattpadu? Jaké výhody pro tebe daný způsob má?

Myslím, že v obou případech pro mě platí stejné pravidlo: ,,Musí být, co číst." Avšak u Wattpadu je super že je praktický takže ho můžu vytáhnout kdekoliv. Ale zase když mám knížku, která mě baví tak nemám problém si ji vzít někam sebou.

17) Dostihl tě někdy writer block? (psací blok)

Samozřejmě, a kolikrát, ale důvod byl jasný, hnala jsem se moc dopředu a nepřemýšlela jsem. To mě zahnalo do slepé uličky a nemohla jsem ven, pak jsem si dala pauzu a teď už můžu zvesela psát.

18) Tajíš se před ostatními psaním?

Ne, rozhodně ne, moji rodiče a přátelé ví, že píšu, a já bych to ani tajit nemohla, protože mám pořád potřebu si o tom s někým povídat.

19) Jak okolí reagovalo, když jsi jim řekla, že tvým koníčkem je psaní příběhů?

No, táta byl rád, že rozvíjím svoji slovní zásobu a že dělám, co mě baví no a ostatním to bylo jedno.

20) Publikovala jsi někdy něco, čeho lituješ a napsala bys třeba jinak?

Samozřejmě. Byly to moje úplně příběhy, byly to takové ty hodně dětské první pokusy a teď bych je rozhodně napsala jinak. Ale tak každý musel někde začít.

21) Přepsala jsi někdy nějaký svůj příběh?

Ano, můj příběh Do you see the stars jsem trochu přepisovala, ale stále s ním nejsem úplně spokojená, takže ho možná ještě někdy předělám, ale teď ho nejdřív dopíšu.

22) Mimo wattpad. Máš ráda cestování? Máš nějakou oblíbenou zemi?

V životě jsem nikde nebyla, ale rozhodně bych se chtěla podívat do Ameriky a do Londýna.

23) Jak tě napadlo napsat příběh 2089?

To je velice dobrá otázka, já vlastně ani nevím prostě jsem měla vymyslet něco, co bych mohla psát na hodině češtiny, napadlo mě tohle.

24) Jak dlouho píšeš příběh 2089?

Už to bude skoro rok, co jsem vydala prolog a jde to teda hrozně pomalu a je smutný, že mám zatím jen 6 kapitol.

25) Píšeš příběh 2089 sama nebo s někým spolupracuješ?

Ty na mém profilu píšu sama, ale mám jeden, už zmiňovaný, příběh, který píši s kamarádkou.

26) Co tě vedlo k tomu začít psát vlastní příběh?

Tak, asi hlavně to že jsem nikde neviděla to, co jsem chtěla číst, ale taky asi to že jsem to prostě chtěla zkusit.

27) Ve zkratce o čem příběh 2089 je? Nalákej čtenáře rozhovorů.

Příběh vypráví o hackerce, programátorce a mechaničce Alex Gray, kterou nahání korporace CGC, pro kterou dřív pracovala, Alex je plná tajemství ale je taky velice upřímná, ironická, sarkastická občas arogantní a její velice oblíbená zbraň je jazyk. Dokáže se s vámi hádat, argumentovat, shodit vaše ego a to vše jen v jednom rozhovoru když chce, avšak umí být i milá, vtipná a hodná a pro PRAVÉ přátele by udělala vše, klidně by skočila mezi ně a letící kulku. Bohužel Alex má za sebou velice drsnou a zlou minulost a tak všechny ty kladné vlastnosti zůstali pohřbeny pod těmi horšími, co však Alex zůstalo i přes to všechno je loajálnost. Nikdy by vás nezradila. Alex toho čeká ještě hodně, její cesta teprve začala a tak potom co jí AntiNet, odbojová skupina proti CGC, požádala o pomoc, její budoucnost se začala ubírat novým směrem.

28) Jak tě dílo Do you see the stars napadlo napsat?

No, tady ta motivace přišla hlavně kvůli tomu, že vždycky když jsem četla ff na Wattpadu tak v době pobertů hlavní postava končila skoro vždycky se Siriusem a v době Harryho vždycky s Malfoyem a ta skutečnost mě nehorázně štvala a tak jsem si řekla, že když ji nenapíše někdo jiný tak si jí holt napíšu sama. No a taky mě trošku štvali některé věci, které Rowlingová udělala ve svých knížkách, a to tomu taky trochu taky přispělo.

29) Inspirovala ses někde na psaní příběhu Do you see the stars?

Ne, tohle je přímo z mojí hlavy, napadlo mě to o Vánočních prázdninách předminulého roku.

30) Jak dlouho příběh Do you see the stars píšeš?

Rok a dva a kus měsíce, ale příběh byl taky chvilku stažený z publikování, stejně jako příběh „2089".

31) Ve zkratce o čem příběh Do you see the stars je? Nalákej čtenáře rozhovorů.

Příběh je o dívce jménem Skyler která gryf. Jako jedna z mála dostane možnost studovat na Bradavické škole a tak svoji šanci využije, potká tak spoustu nových přátel lásku, ale zažije i spoustu bolesti. Bude se muset postavit i svým přátelům aby ochránila jiného kamaráda.

32) Co bys vzkázala svým čtenářům a začínajícím autorům?

Nevzdávejte se, ať už jste můj čtenář nebo jste na tento rozhovor klikli jen tak for fun říkám nevzdávejte se vaší představy toho, že chcete psát. Když chcete psát, pište, nesmíte se bát kritiky, protože ta přijde, ať budete dělat cokoliv. Všichni berou kritiku jako něco špatného ale kritika a zpětná vazba vás může hodně posunout. Takže vám říkám nebojte se a vrhněte se do toho po hlavě.

Ahoj :)

máme tu další rozhovor :) Karanténa rozhovory neblokuje, snad se vrátím zas do nějaké pravidelnosti. Dnes tu máme rozhovor s autorkou Anextra, snad se vám bude líbit.

Hodně zdraví, s pozdravem Patty :)

Rozhovor s autorkou CathHlavsova

Díla, které autorka napsala:

Zbytky rudých růží

Spojeni hudbou

Autoři, kteří jsou zmínění v rozhovoru:

majkaBeni

justae

MichaelaM1

AmaTaku98

Irethis

Katkarov

Secretia

Rozhovor

Prosím na začátek se nám krátce představ. Jaká jsi?

Jsem studentka třetího ročníku vysoké školy pedagogické univerzity Karlovy, studuju vzdělávání dětí na prvním stupni. Už mám za sebou předškolní a mimoškolní pedagogiku. Moc mě tento obor baví. Jsem milá, v kolektivu dětí stále usměvavá, empatická, ale občas až moc pesimistická. Nemám jen dobré vlastnosti.

Jsi jiná na wattpadu a v reálu?

Snažím se působit stejně na wattpadu i v reálu, ale třeba doma jsem jiná než ve škole. Ve škole mám svůj názor, snažím se více prosazovat.

Práskla jsi na sebe, že jsi introvert, stal se z tebe po začátku psaní menší introvert nebo jsi stále stejný introvert uzavřená, jak jsi byla před psaním na wattpad?

Myslím, že jsem stále stejný introvert a psaní to nijak neovlivňuje. Možná jen, díky psaní jsem se začala bavit více s lidmi, ale spíše je to stále stejné.

Na tvém profilu na wattpadu zmiňuješ, že studuješ pedagogickou fakultu. Jak jsi na tento obor narazila, jak tě napadlo studovat zrovna pedagogickou fakultu?

Protože mě práce s lidmi uklidňuje a baví. Nikdo mě do toho nenutil, ale mamka i babička byly také učitelky. Práce učitele je sice v dnešní době hodně nedoceněná, ale i tak se jí chci věnovat. Do školství nejde člověk kvůli penězům, ale proto, že má rád děti a práci s nimi.

Máš nějaké sourozence nebo jsi jedináček? Tvoří něco také, píše, kreslí nebo se něčemu věnuje?

Mám starší sestru, která je inženýr architekt a hrozně hezky maluje.

Z pohledu tvoření se věnuješ pouze psaní?

Hraju od střední na dva hudební nástroje. Na zobcovou flétnu, kytaru a na vysoké škole se k tomu přidal povinný klavír.

Čteš také? Jaké žánry?

Na wattpadu čtu hlavně romance, ale teď jsem četla hodně knih i jiného žánru. Strach jsem měla z fantazy, ale nedělalo mi to nakonec problém.

Čteš více tištěné knihy nebo na wattpadu?

Více tištěné. Mám je raději i proto, že knížku může člověk držet v ruce a nenamáhá to tolik oči jako třeba čtení z mobilu. A také zbožňuju vůni knih. Jak tu novou, tak tu, když je cítit, že kniha má už něco za sebou.

Kolik času ti tvá tvorba zabere? Děláš si i korekturu a vše až po publikování sama?

V tuto dobu vůbec nepíšu, měla jsem zkouškové období a hodně věcí ve škole a psaní jsem tak nějak utlumila, ale kdykoli dostanu nápad tak píšu. Nevyčleňuju si na to určitou denní dobu.

Mám korektorku, která je i moje beta - korektorka. Známe se i osobně. Autorka majkaBeni.

Máme po zkouškovém období, už se ti vrací inspirace a plánuješ návrat k tvorbě?

Konečně včera jsem dodělala úspěšně poslední zkoušku.

V jedné písemné zkoušce jsme měli psát o knížce a chtěla jsem psát něco do mého příběhu a pak mi došlo, že nemůžu. Zatím nemám nápady, ale určitě chci pokračovat v rozepsaném příběhu Spojeni hudbou.

Máš nějakou denní dobu, kdy nejraději píšeš? Třeba večer když nikdo nepíše a máš klid na psaní?

Večer mi naopak všichni píšou. Naposled jsem psala asi před čtrnácti dny a to jsem psala po půlnoci, protože jsem nemohla a nešlo mi usnout, koukala jsem na film a potřebovala se vypsat z pocitů. Jinak píšu i přes den a kdykoli je čas.

Jak dlouho jsi na wp a liší se to od doby, jak dlouho tvoříš obecně?

Poprvé jsem se registrovala asi v deváté třídě (2013), jsem byla v nějaké skupině o One Direction a psala tam jedna holka, že píše na watt, takže na wattpad jsem se dostala přes sdílení a odkazy. Psát jsem začala, až ve druháku (říjen 2014). Na wattpadu jsem aktivní asi 6 let.

Co si obecně myslíš o wattpad komunitě? Zapojuješ se do ní, je někdo z wattpadu s kým se přátelíš a setkala ses s ním obecně?

Wattpad komunitu moc neřeším, reaguju na komunikaci od čtenářů, ale neřeším to nějak podrobně. Hodně lidí jsem na wattpad přivedla a znám jich několik. Justae, MichaelaM1, majkaBeni, AmaTaku98, Irethis, Katkarov a Secretia.

Stalo se ti něco, že bys přemýšlela o skončení s wattpadem?

S wattpadem jako takovým ne, ale s příběhem jsem měla chuť skončit a jak píšu na papíry tak dokonce jsem to chtěla vzít a spálit. Zatím jsem to nikdy neudělala, někdy jsem to chtěla i na někoho přehodit, ale neudělala jsem to. Asi by mi toho bylo i líto, protože příběh už se mnou drží více než šest let.

Dostihl tě někdy writer block?

Block úplně ne, ale chvilková ztráta inspirace ano.

Změnilo tě něčím publikování na wattpad?

Ze začátku jsem se cítila, že to nikoho nezajímá, ale po nějaké době jsem poznala, že to má smysl a lidi to baví a těšila jsem se, až vydám kapitolu. Pak to sklouzlo trošku do toho stresu, kdy jsem měla publikovat kapitolu a dopsat ji. Říkala jsem si, že nechci psát z nutnosti a když nebyly nápady, tak jsem to prostě nechala. Změnilo mě psaní nejspíše v tom, že si více věřím, dokážu více komunikovat s lidmi, ne jen si s nimi psát.

Co ti wattpad dal i vzal?

Vzal mi jedině čas a dal mi možnost realizovat své sny, začátek určité etapy a přátele.

Je něco, co jsi publikovala a lituješ toho?

Jen toho, že jsem ze začátku publikovala dvě kapitoly týdně a nemělo to žádnou odezvu, pak jsem publikovala jednu kapitolu týdně a už to odezvu mělo.

Tvořila si dříve nebo přemýšlela o přesunutí psaní na jiné platformy než je wattpad? (facebook, blog)

Nepřemýšlela jsem o tom, nejsem moc technický typ a používám to, co už je. Spíše sdílím příběhy, které mám. Sdílím je na instagramu a na facebooku, jednou jsem to omylem sdílela na svůj osobní profil a začali mi psát lidé, kteří by do mě neřekli, že píšu.

Tajíš se tím, že píšeš?

Ví to možná jen ségra jinak nikdo. Nepotřebuji, aby ostatní věděli, že píšu, je to spíše pro vrstevníky nebo ty mladší, kteří se v tom najdou.

Na wattpadu máš publikovaná dvě díla, máš pouze tyto 2 nebo některá v tzv. „šuplíku"? Máš plány, s čím chceš po novém roce začít?

V „šuplíku" schované ještě nepublikované dílo mám jedno, což je volné pokračování Spojeni hudbou. Mám jeden nápad, který je ale zatím jen v mé hlavě, bude to hodně o vztazích a téma, které jsem ještě nepsala.

Jaké jsi znamení a sedí to na tebe povahově?

Jsem lev, ale myslím si, že to na mě absolutně nesedí. Nejsem moc průbojná a celkově v sobě toho moc ze lva nemám.

Zkusila sis někdy na wattpadu spolupráci na příběhu? Nebo jen spolupráce v rámci korektury nebo tvorba coveru?

Covery mi většinou někdo tvoří a na korekturu mám kamarádku. Zkoušela jsem psát s kamarádem a téma mě moc neoslovilo, takže jsem to ukončila. Zkoušela jsem psát ještě s kamarádkami, ale ani s jednou to nedopadlo.

Na wattpadu máš dvě díla, obě jsou romance, píšeš jen žánr romance nebo třeba si chceš zkusit i jiný žánr?

Zkoušela jsem fantazy a scifi, ale není to můj žánr ani na čtení. Růže jsem publikovala pod žánrem povídky, protože to není úplně klasická romance.

Co si myslíš o wattpad premium, zpoplatnění wattpadu? Platila by sis wattpad, abys tam mohla dál psát nebo číst?

Přijde mi to zbytečné, když je to teď volně přístupné. Kdyby to do budoucna bylo povinně zpoplatněné, hodně bych si rozmýšlela, jestli za to platit nebo publikovat někde jinde.

Na chvilku pojďme mimo psaní a wattpad, máš nějakou oblíbenou cizí zemi a umíš si představit žít v zahraničí?

Nejsem moc nadšenec do cestování, ale vždy mě lákalo jet někam do tepla. V zimě lyžuju, takže ráda jezdím i na hory, takže třeba Norsko.

Hraješ na nějaký hudební nástroj? Jak dlouho? Jak tě napadlo dílo Spojeni hudbou?

Protože hraju na nástroje, na střední jsme si museli vybrat, na co budeme hrát a tím, že jsme doma měli kytaru, bylo to jasné a pak na vysoké jsem si vybrala klavír, protože jsem na něj vždycky chtěla hrát. Dílo se hodně točí kolem té hudby.

Dílo Spojeni hudbou má 178 kapitol, kolik plánuješ celkem do konce?

Do díla plánuju ještě tak půl roku, ale ještě nevím kolik kapitol to bude. Devítkou to chci ukončit a pak začít létem, aby to bylo takové ukončené. Teď přibude asi 10 kapitol, pak to chci ukončit a psát pokračování.

Jak dlouho příběh Spojeni hudbou už píšeš je to tvá prvotina?

Je to má prvotina a píšu tak čtyři nebo pět let.

Příběh Spojeni hudbou jsem zběžně proběhla o čem je, ale ve stručnosti nám ho prosím pár větami popiš a nalákej ke čtení čtenáře rozhovorů.

Příběh je o lásce dvou lidí teenagerů Jesse a Jessie. Potkají se na hudební soutěži. Jess se přistěhuje do stejného města a chodí spolu na školu, pak spolu začnou chodit, půjdou spolu na absolventský ples, mezitím se několikrát rozejdou. Jejich život a vztah se dál vyvíjí.

Jak tě napadlo napsat dílo Zbytky rudých růží? Je z vlastní zkušenosti nebo stalo se ti něco podobného? Trochu nám ho přibliž.

Je to valentýnský speciál, Lukas má mladší sestru a jinak žije jen s matkou, které se snaží pomáhat, protože mají finanční problémy. Sestru hlídá, když je máma v práci. Lukas se setká s nevěrou přítelkyně.

Napadlo mě úplně samovolně, jako když blesk do stromu udeří. Možná to bylo i tím, že jsem chtěla psát i něco jiného, než dokonalou lásku.

Naštěstí, nebo bohužel, se mi nic takového nestalo. A doufám, že ani nestane.

Dílo Zbytky rudých růží je krátké, jak dlouho ti trvalo ho napsat?

Dílo jsem psala tři dny vždy noc předtím, než kapitola vyšla.

Posloucháš hudbu při psaní nebo potřebuješ mít okolo sebe klid?

Abych měla klid tak hudbu musím poslouchat, poslouchám při psaní anglické písničky nebo instrumentálku.

Co bys vzkázala svým čtenářům a začínajícím autorům?

Čtenářům, aby se má díla stále líbila, aby mi zůstali věrní, i když teď nevydávám, až se k psaní vrátím tak to bude stát za to a myslím, že se čtenářům bude líbit, to hlavní proč jsem vždycky psala, i když je to ještě v nedohlednu.

Začínajícím autorům pevné nervy, a to aby se nebáli poprosit o radu někoho zkušenějšího. Nebo když dostanou kritiku, ať se z toho nehroutí a píší pro to, že je to baví. Ať si píší svůj sen.

Ahoj :)

konečně po půl roce je tu rozhovor, jsem ráda, že konečně vychází další. Tento rozhovor jsme tvořily s autorkou při osobním setkání, myslím, že autorka má moc hezké odpovědi, užijte si čtení.

Moc děkuji za přečtení, které přibyly i za dobu, kdy jsem rozhovory nevydávala. V blízké době by měl být další rozhovor :) Děkuji vám za stálou přízeň.

S pozdravem Patty :)

Naděje Kapitola 6 Změním se ...

Další kapitola hostovaného příběhu kamarádky a autorky z wattpadu MichaelaM1.

Několik týdnů po znovu shledání s Oliverem Riversem jsem se cítila jinak. Po jeho omluvě se mi ulevilo, ale i tak jsem z něčeho měla divný pocit a strach.

„Emo? Emo?“ volala na mě Rách, která se mě snažila dohnat.

„Copak, nějak nestíháš,“ zasmála jsem se.

„Tak když chodíváš běhat snad každý den?! Kdo ti má stačit,“ ušklíbla se.

„Tak pojď, poběžíme zpátky a pak hurá do práce.“

„Ty se nějak těšíš,“ usmívala se od ucha k uchu.

„Po tvém nařízeném volnu už se těším na práci. Na tom nic není,“ řekla jsem a vyplázla na ni jazyk. Pak jsme to otočily a běžely ke mně domů. Tam jsme se postupně osprchovaly a následně vyrazily Rácheliným autem do Cupidu.

Zaparkovala u kavárny a šly jsme dovnitř, kde už byla Lena.

„Ahoj Leno, jak to tu šlo,“ zeptala se Ráchel.

„Celkem dobře, došli nugátové koláčky, tak se dělá další várka, ale to už nechám na Vás a prchám. Jdu totiž k Ronovi,“ řekla a tvářila se na nás kysele. 

„Tak se bav,“ řekla jsem a šla se podívat na koláčky. Popravdě nechápu, proč tu pracuje. Může pracovat kdekoliv jinde i Ron by ji zaměstnal, ale ona dělá tady. Dost se divím, protože Ron odříznul všechny, co se budou semnou bavit. I když je pravda, že Lena se semnou nějak nebaví. Jen objednávky a to je vše.

Celý zbytek dne jsme s Ráchel pracovaly v kavárně, kde bylo celkem dost práce. Lidé prostě milují její kafé a koláčky a kdo by taky ne. Jsou vynikající a jsou to její vlastní recepty.

„Ahoj Emo je tu Ráchel?“ přišel do kavárny Alex.

„Je vzadu, mám ti ji zavolat?“ zeptala jsem se ho.

„Pokud tě o to můžu poprosit,“ řekl, já jen přikývla a šla pro ni.

Po chvilce jsem se vrátila i s jeho milovanou.

„Ahoj Alexi,“  pozdravila ho Rách a políbila. Koukala jsem na ně, jak jsou do sebe zamilovaní. I já bych chtěla cítit tento pocit, ale nejde to… kdo by mě taky chtěl! Moje minulost by všechny odradila. Sama sobě se občas hnusím, jak jsem tohle mohla nechat dojít tak daleko, ale měla jsem strach!
„Ahoj Zlato, promiň, že tě ruším v práci, ale napadlo mě zda nechceš dnes zavřít dřív a jít semnou a s partou na kolonádu,“ usmíval se na ni... 

„Alexi...“ řekla, podívala se na mě a pak po celé kavárně.

„Já si myslím, že půjde moc ráda,“ vyšlo nekontrolovatelně z mých úst... 

„Emo,“ podívala se na mě... 

„Jen běž a nemusíš zavírat, já to tu zvládnu,“ usmála jsem se na ni...

„Ale...“

„Žádné ale... už dlouho jsi nikde takhle nebyla. Pořád jen pracuješ! Tak si teď odpočiň,“ mrkla jsem na ni a pořád se usmívala.

„Alexi můžeš nás nechat chvilku?“ podívala se na něj prosebně.

„Jasně, počkám venku,“ řekl a odešel před kavárnu… Podívala se na mě smutně.

„Já tě tu nemůžu nechat,“řekla.

„Proč? Vždyť jsme to tak dělali už několikrát. Nevěříš mi?“ podívala jsem se na ni.

„Jasně, že ti věřím, ale jsi má kamarádka a nechci se chodit bavit bez tebe.“

„Ráchel, to je snad jedno. Stejnak, i kdyby to bylo všechno jinak, měla bys oči jen pro Alexe. Tak se jdi převléct a utíkej se bavit.“

„Já nevím,“ zněla dost nervózně.

„Ráchel! Běž! A užij si to za nás za obě!“ objala jsem ji a tak ještě s menší neochotou vyrazila za Alexem ven. Zatím co já se postarám o kavárnu. Není tu moc lidí, takže tahle směna bude klidná. A taky jsem měla pravdu. Když je nějaká akce v přístavu nebo někde jinde. Většina města prchá tam.

„Ahoj Emo,“ ozval se dívčí hlas, otočila jsem se a uviděla ji.

„Ahoj Molly, co ty tu? Jak to, že nejsi na kolonádě?“ pozdravila jsem ji a zeptala se.

„Byla jsem, ale s Willem jsme si zašli pro kafé. Tam ho nedělají tak dobré jak tady,“ usmívala se jako sluníčko.

„To ráda slyším. Chcete si ho vzít sebou?“ zeptala jsem se a Molly se podívala na toho kluka... 
„Na chvilku si tu sedneme,“ otočila se zpátky na mě.

„Hned vám to donesu,“ usmála jsem se.

Oliver   🍀🍀🍀🍀

Molly šla s tím namachrovaným šamponem na kolonádu a já měl o ni trochu strach. Vím, že už je velká, ale ten kluk se mi vůbec nelíbí.

„Vypadáš dost zamyšleně,“ vešla do místnosti Maddie.

„Ty jsi ještě tady? Myslel jsem, že jdeš též na kolonádu,“ usmál jsem se na ni...

„Chtěla jsem, ale samotnou mě to nebaví,“ posadila se přes stůl naproti mě. „co tě trápí Olivere,“ podívala se mi do očí.

„Všechno!“ odpověděl jsem.

„Můžeš být konkrétní? Nejsem jasnovidka,“ zamračila se na mě.

„Například můj život, Molly a ten její frajírek! Naši rodiče! Je toho spousta,“ odvrátil jsem pohled… nějakou dobu bylo ticho… dost nepříjemné ticho a já nevěděl, jak ho mám prolomit.

„Tak pojď, vyrazíme spolu na kolonádu. Teda pokud ti nevadí, že jsem o dvacet pět let starší než ty,“ ušklíbla se na mě a já se začal smát.

„Jdeme, aspoň uvidím, jaká je s tebou sranda,“ mrkl jsem na ni a vyrazili jsme spolu na kolonádu. Ji to udělá radost, že tam může jít a nebude sama a já se aspoň zabavím a vyčistím si hlavu.

Po cestě jsme oba mlčeli a koukali jen kolem sebe.... až po chvíli Maddie přerušila to ticho.

„Víš, Olivere, jak jsi říkal, že máš starosti o Molly,“ řekla a já se na ni podíval, „ona je mladá a jako každý teenager si potřebuje najít svoji cestu. Může dělat chyby o tom život je, ale hlavní je, že má někoho, kdo bude stát při ní, ať už udělá jakoukoliv hovadinu,“ zastavila se a její pohled směřoval na oblohu. ,,jsi její bratr, ne rodič a chápu, že se ji snažíš dát to, na co vaši rodiče nemají čas, ale nepřeháněj to. Ona hlavně potřebuje bratra,“ dopověděla to a dala se svižným krokem kupředu. Po chvilce přemýšlení jsem se k ní přidal... měla pravdu. Molly potřebuje bratra. I já v jejím věku jsem dělal hlouposti a budu tu pro ni, aby věděla, že vždy a kdykoliv zamnou, může přijít a mluvit semnou.

„Jsme tady pane Rivers,“ řekla Maddie s úsměvem od ucha k uchu.

„Co tedy podnikneme?“ zeptal jsem se ji.

„Už dlouho jsem neměla cukrovou vatu a mohli bychom zkusit nějakou atrakci. Jo a ruské kolo, prosím vždycky jsem na něj chtěla, ale sama jsem se bála,“ byla nadšená jak malá holka a já byl rád, že ji takto mohu udělat radost… vzal jsem ji za ruku a táhl k prvnímu stánku, kde jsem nám koupil pití a pak jsme vyrazili směr autíčková dráha, pak jsem se koukal, jak umí střílet, přiznám se, že je dobrej střelec.

„Nevěděl jsem, že umíš střílet,“ usmál jsem se na ni...

„Nejsem jen obyčejná hospodyně,“ ušklíbla se a já měl strach, že jsem se ji nějak dotknul...

„Já to nemyslel nijak zle,“ řekl jsem... 

„To já přeci vím, pojď, jdeme na ruské kolo,“ tvářila se zase nadšeně.

„Dobře, ale po cestě koupím cukrovou vatu,“ vzal jsem ji za ruku a táhl… poté jsme vyrazili na kolo

„Nebojíš se?“ zeptal jsem se ji.

„Trochu výšek, ale to zvládnu,“ vypadala, že se těší a tak jsme neváhali a vyrazili.

Nastoupili jsme a kolo se pomalu rozjelo. „Výhled z vrchu je nádherný,“ řekla Maddie, ale vypadala dost vystrašeně.

„To ano. Nikdy jsem nevěřil, že město vypadá z výšky tak krásně,“ odpověděl jsem a můj pohled padl na kavárnu… na kavárnu, ve které mohla být ona… ale spíš bude s kamarády nebo s přítelem někde tady na pouti. Užívat si jako každý.

„Máš chuť na kafé?“ promluvila na mě.

„C-co?“ odpověděl jsem zmateně.

„Už jsme pomalu dole a všimla jsem si, že ses delší dobu koukal na tu kavárnu,“ usmívala se....

„Trochu ano, mají tam vynikající koláčky,“ řekl jsem a svůj pohled obrátil zpátky na kavárnu.

„Tak to je musím jít okoštovat a ty půjdeš semnou,“ řekla a já jsem se v duchu začal usmívat a modlit, aby tam Em byla.

Vystoupili jsme z ruského kola a spolu si to namířili do kavárny… otevřel jsem jako správný gentleman dveře. Vešli jsme dovnitř a oba jsme uviděli Moll. I ona si nás hned všimla.

„Maddie? Olivere?“ tvářila se dost udiveně, ,,co vy tu?“ dodala.

„No co, šli jsme se podívat na kolonádu a zdejší kafé a koláčky jsou tak dobré, že je člověk na nich závislý,“ ušklíbl jsem se na ni a snažil být se v klidu, ale byla zde s tím šamponem… vyzval jsem Maddie, ať se někam posadí a já půjdu objednat. Přistoupil jsem k pultu a čekal, až se někdo objeví. Mezitím jsem si prohlížel nabídku, která vypadala chutně… ale najednou jsem uslyšel rámus. Otočil jsem hlavu a uviděl ji… Je tu a tvářila se trochu vyděšeně. Rychle jsem obešel pult, že ji pomohu sesbírat to, co ji upadlo.

„Omlouvám se nechtěl jsem tě vyděsit." řekl jsem a pomáhal ji sbírat koláčky, které ji popadaly...

„T-to je dobré… nemusíš mi pomáhat. Já to zvládnu,“ snažila se o úsměv... 

„Já vím, že to zvládneš, ale chci ti pomoct,“ i já se na ni usmál a její výraz se změnil. Byl už příjemnější. Když už jsme vše sesbírali, vrátil jsem se na své místo.

„Děkuji za pomoc. Ehm… dáš si něco?“ zeptala se.

„Poprosím dvě černé kávy a všechny koláčky po dvou kusech.“

„Dobře, donesu to,“ řekla a já se vrátil zpátky k Maddie.

„Copak se tam stalo?“

„Nechtěně jsem ji vyděsil,“ odpověděl jsem krátce.

„Tady nesu Vaši objednávku. Doufám, že koláčky budou chutnat,“ její úsměv byl příjemný a mě pohladil po duši. Nevím proč… nevím co se to semnou děje když jsem v její přítomnosti. Touží ji vidět každý den, slyšet její hlas a vidět její úsměv.

„Ty jo, máš pravdu jsou výtečné,“ řekla po chvilce s plnou pusou... já se jen uchechtl a svůj pohled věnoval Em... Po třičtvrtě hodině k nám přišla Molly...

„Bráško?“ oslovila mě...

„Copak Molly,“ řekl jsem a ani se na ni nepodíval.

„Nevím, v kolik dnes dorazím domů. S Willem chceme ještě jít na kolonádu,“ tvářila se nervózně. Přiznávám se, že v tu chvíli jsem ji chtěl zakázat někam s ním jít, ale… je tu to ale. Jsem její bratr a ne rodič. Chci, aby mi věřila.

„Zakazovat ti to nemůžu. Hlavně na sebe dávej pozor,“ řekl jsem a věnoval se své kávě.

„D-dobře, děkuji,“ řekla a namířila si to k východu.

„Už odcházíš,“  slyšel jsem, jak ji oslovila Ema.

„Ano s Willem se půjdeme podívat ještě na kolonádu. Ty už budeš mít též brzo padla.“

„To ano, ale budu tu ještě dodělávat těsto, které jsem vysypala,“ řekla Em a mě to bylo strašně moc líto… kvůli mně tu bude muset být dlouho… pořád jsem nad tím přemýšlel až mě vyrušila Mad...

„Mohl jsi se na ni aspoň podívat,“ řekla...

„Já vím, ale nešlo to,“ napil jsem se kafe a bylo dlouhé ticho, které Maddie prolomila.

„Olivere, já už půjdu. Je dost pozdě a já už jsem unavená,“ položila ruku na tu mou.

„Doprovodím tě,“ nabídl jsem ji a ona souhlasila. Zaplatil jsem a pak jsme odešli.

Vím, že Maddie nebydlí od náměstí daleko, ale i tak jsem ji chtěl doprovodit. I když jsem celou cestu byl myšlenkami úplně mimo.

„Olivere... Olivere!“ zakřičela na mě Maddie. Otočil jsem se a všiml si, že Mad už stojí u nějakého domu.

„Zde bydlíš,“ zeptal jsem se a ona přikývla.

„Děkuji, že jsi mě doprovodil. Dobrou noc a zítra se vidíme,“ objala mě a vešla do domu. Já se pak pomalu vrátil do města. Celou cestu jsem myslel na Em... je to divné, ale všechny ty holky co mi prošli pod rukama mi byly ukradené, ale ona ne! Nedokážu si to vysvětlit… nedokážu přestat myslet na to, jak jsem ji ublížil… pokusím se změnit. Chci s tím něco udělat… ano změním se.

Postavil jsem se u toho obrovského stromu a rozhlížel jsem se. Oči se mi zastavily u kavárny, kde se ještě svítilo. Moje tělo si to namířilo tím směrem a zastavilo se těsně před dveřmi. Ruka se natáhla po klice a dveře se otevřely.

„Omlouvám se, máme zavřeno,“ ozval se její hlas.

„Já vím,“ řekl jsem a ona ihned ztuhla, „klid… j-já slyšel jsem, jak Molly říkáš, že budeš muset dodělat to těsto, co se vysypalo,“ řekl jsem, ale ona tam pořád stála vyděšeně, „můžu ti pomoct?"dodal jsem a trochu ji vyvedl z míry.

„Umíš míchat těsto?“ po chvilce se zeptala a já zakroutil hlavou , „vždycky je něco poprvé. Zamkni za sebou a pojď, zamnou dozadu,“ usmála se a já hned zamknul dveře a vydal se za ni.